Trippers part One

23. července 2012 v 19:34 | Debbie |  Trippers
Christinu jsem ještě nedokopala, ale nebojte, ono to přijde. A já vám sem dávám první povídku.
Je to první díl, takže pouze rozjezd, ale za názor se zlobit nebudu (naopak). Právě takhle povídka
je o Niallovi (jsem Directionarka). Mám ve zvyku psát povídky z pohledu dvou osob, tak snad
to nevadí. Užijte si povídku a zatím se mějte.


Title: Trippers
Author: Debbie
Part: One

Alex

Ahoj. Jmenuji se Alexandra, ale všichni mi říkají Alex. Je mi patnáct let, do školy jsem šla o rok déle, takže jsem prvním rokem na střední. Bydlím v Anglii, v Manchesteru. Na svůj věk sem poměrně dost malá, ale nevadí mi to. Však, co je malé to je milé ne? I přesto, že na novou školu jsem šla úplně sama, kamarády jsem si našla bleskově. Řeknu vám neznám je tak dlouho, ale v podstatě je znám celý život.
Dneska je neděle, to znamená, že zítra je zase škola. Asi jako nikdo, tak ani já nemusím učení. Jenže zítra je to jiné. Vzhledem k tomu, že za týden už mě čekají prázdniny, zítra jedeme na školní výlet. Jedeme na tři dny. Kam? Do našeho proslulého hlavního města-Londýna. Upřímně nic výjimečného to není, vzhledem k tomu, že já osobně tam mám i příbuzné, tam jsem v jednom kuse. Ale lepší než se učit.
Moje mamka to s chystáním malinko přehání. No lépe řečeno ona chystá, já se povaluji. Sice ještě prázdniny nezačali, ale horko je úděsné. Já se chráním před horkem v bazénu, jenže ani já se nechci rozmočit, takže zajdu občas dovnitř. Jinak nic jiného do večera plánovat nechystám.

Niall

"Deštivej Londýn zřejmě něco snědlo." Loui plovoucí na lehátku v bazénu vypustil už dneska z úst hodně blbostí, ale po téhle se všichni podezíravě podívali na mě.
"No jasně svěďte to na chudáčka Nialla." Zasmál jsem se naoko dotčeně, nenápadně se potopil a podplul pod Louiho lehátko, samozřejmě že za chvilku plaval ve vodě.
"Co, to?" Zmateně vyplivl všechnu vodu, kterou při šoku nabral. Všichni jsme dělali jako by nic, ale já po chvilce za svými zády uslyšel Louise jak křičí útok a blíží se ke mně. Věděl jsem, že to není dobré a tak jsem, co nejrychleji vypadl z bazénu.
"Vrať se, srabe!" Cákl po mě ještě vodu, ale já jeho příkaz rozhodně nehodlal plnit.
Liam měl, co dělat aby nezasáhl, on je náš velký taťka. Jenže v takovémhle horku vám moc energie nepřebývá, takže se radši spokojeně opaloval. To já jsem rozhodně nemohl, nejspíš bych se prvních pět minut opalovat a pak další týden chodil úplně spálený. A to by byla perfektní příležitost pro Louiho pomstu, takže nic takové nepřipadalo v úvahu.

Alex

Svůj slib jsem dodržela. Až do večera jsem nic nedělala, večer jsem letmo koukla, co mi mamka nachystala. Polovinu z toho jsem vyházela. "Nejedu do armády." Nespokojeně jsem vyhrabovala, další hrozně potřebnou věc.
Když bylo hotovo, na hodinku jsem zapnula notebook, chvilku si psala s kamoškou. Pak jsem to zabalila a šla si lehnout. Chvilku mi trvalo, než jsem usnula, ale nakonec se povedlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elíšek Elíšek | Web | 24. července 2012 v 14:36 | Reagovat

dobrý příběh ;) líbí se mi jak píšeš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama